: BUDOVA FEDERÁLNÍHO       SHROMÁŽDĚNÍ

: Fasáda využívající terčové zavěšení skleněných tabulí byla ve své době největší realizací tohoto typu na světě. Na přelomu let 1969–1970 jí věnoval prostor francouzský časopis L'Architecture d’Aujourd’hui. Ve světovém měřítku vzbudila větší ohlas než slavný Hubáčkův televizní vysílač na Ještědu.

S uvolňováním poměrů v 60. letech rostl i význam parlamentu. Na přelomu let 1965 - 1966 byla vypsána omezená soutěž na přestavbu Pražské burzy peněžní a zbožní, neoklasicistní budovy z roku 1938 od Jaroslava Rösslera, stojící vedle Schulzova Národního muzea a Wertmüllerovy Státní opery.

: Konkurence byla pestrá, a to od klasicizujícího přístupu Kříže a Syrovátky, přes expo-architekty Cubra, Hrubého a Pokorného, modernistické řešení Jaroslava Fragnera či brutalismus Stanislava Hubičky, až po radikální návrh Machoninových, kteří burzu zcela obestavěli. Největší uznání poroty si však získal Karel Prager, který společně s Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem nabídl výrazné, nekompromisní řešení.

: Jejich projekt, realizovaný v letech 1966–1974, spočíval v očištění původní budovy a jejím doplnění o dvoupodlažní hmotu nesenou Vierendeelovou mostní konstrukcí na čtyřech štíhlých sloupech. Prager koncept nazýval „dům nad domem“ a odrážel se v něm vliv vizionářských studií Yona Friedmana i francouzského teoretika Michela Ragona. Podobné ideace jsou viditelné také na ostatních Pragerových realizacích, jako např. budovy Sdružení projektových ateliérů. Od začátku byla stavba myšlena jako dočasné sídlo Národního shromáždění s tím, že v budoucnu najde využití jako multikulturní centrum Prahy.